Bárta si svoje spolupracovníky – nejbližší manažery z bezpečnostní agentury ABL – svolal na tajné jednání v říjnu 2008 do hotelu Chateau Mcely. Předložil jim strategii, podle které se měli řídit až do roku 2014.
„Musíme směřovat k posilování ekonomické a sekundárně politické moci,“ uvedl Bárta, tehdy jako generální ředitel ABL. A vysvětlil, že velké zakázky získávají vždy ti „nejlepší“ – tedy firmy s největším obratem a počtem zaměstnanců.
„Propojení ekonomické a politické moci potvrzují statistiky, že 40 procent zakázek v EU pro soukromé bezpečnostní agentury je zadáváno veřejným sektorem,“ oznámil před třemi lety Bárta na tajné poradě. A dodal: „Z toho vyplývá, že nemůžeme oddělovat ekonomickou a¬ politickou moc.“

Kampaň, nebo Bártova strategie?

Dva roky poté dostal svou stranu Věci veřejné do parlamentu a sám usedl do křesla ministra dopravy. A manažeři ABL, jimž plán předestřel, obsadili posty ve státní správě, i jako náměstci ministrů. Připomeňme si, že Bárta od samého začátku, kdy se objevil na politické scéně, naopak tvrdil, že mu nejde o byznys, a na důkaz toho prodal svůj podíl v ABL bratrovi.

Hlavní stratég VV Bárta, který šel do voleb s hesly „vyžeňme dinosaury, zastavme korupci a klientelismus“, si před třemi lety jasně nalajnoval, jak chce cílů dosáhnout: „Musíme vytvořit nejsilnější soukromou bezpečnostní službu v zemi. Musíme dosáhnout dominantního postavení na trhu a posilovat vlastní pseudokonkurenční firmy. A rozvíjet nové kategorie zákazníků ve veřejné správě (zdravotnictví, školství, státní úřady, samospráva, sociální služby),“ popisoval. To byly ekonomické cíle.

Pak vyjmenoval další, nazvané ekonomicko-politické: „Rozvoj komplexního bezpečnostního servisu pro ekonomické elity.“ A jaké si dal politické cíle? „Vybudování koalice s ODS na magistrátu s VV v roce 2010. Ovládnutí radnice Prahy 1 a Prahy 5 v roce 2010. Rozvoj vztahů s politiky ČSSD… A v roce 2014 získání 30 procent ODS v Praze, nebo VV získají 30 procent rady magistrátu,“ napsal.

Byl Radek John skutečným lídrem strany?

Úryvky z tajného Bártova plánu

Ukázka z šestistránkového dokumentu z října 2008. Jde o část nazvanou Strategie 2009-2014, kde Bárta popisuje své plány. Redakce MF DNES nechala původní slova i zkratky.

 
Vize:
Jednotné budování stabilní ekonomické a politické moci.
Ekonomické cíle:
- vytvoření nejsilnější SBS v ČR, dosažení dominantního postavení na trhu; posilování vlastních pseudokonkurenčních firem
- rozvoj nových kategorií zákazníků v oblasti veřejné správy (zdravotnictví, školství, státní úřady, samospráva, sociální služby)
Ekonomicko-politické cíle:
- rozvoj komplexního bezpečnostního servisu pro ekonomické elity (Chrenek, Babiš, Praha, JaT, Fox…)
- produkování projektů státních zakázek (soukromé věznice, přebírání zaměstnanců v oblasti bezpečnosti)
Politické cíle:
- vybudování koalice s ODS na magistrátu s VV v¬roce 2010
- ovládnutí radnice P1 a P5 v roce 2010
- rozvoj vztahů s politiky ČSSD pro jejich vládu v roce 2010
- ovládnutí ODS P1 a P5 do roku 2012 (2014)
- 2014 získání 30 % ODS Praha, nebo 30 % rady magistrátu VV
Prostředky:
- ABL, ekonomická základna moci v následujících letech vedená k maximální samostatnosti a depersonifikaci VB!!! NEPRODÁVAT
- VV, vlastní politická mocenská základna

Zdroj:

MF DNES
youtube.com

„Uhni s tím křápem,“ gestikuluje Vít na taxikáře, který stojí s rozblikanými světli uprostřed ulice.
„Nevidíte, že se tudy nedá projet?“
„Sorry, už jedu,“ odvětil taxikář, zabouchl dveře kufru a odjel.
„Debile,“ zamumlal si v tichosti pro sebe Vít a projel uvolněnou ulicí.
Celou cestu přemýšlel o té zprávě. Nebyl si jistý, zda to byl špatný vtip nebo skutečnost. Nebývá často podrážděný a naštvaný, nemá na to povahu. Už na vysoké měl přezdívku „flegmo“. Nebyl cholerik a věci řešil sice rázně, ale vždy mírně. Hezky podle předem napsané strategie. Ale věc, o které se přesvědčil, ho zasáhla do slabin.

Jarda stojí u postele a obléká si košili. Bylo po páté odpoledne. Do šesti musel být v centru na jednání s Vítem.
„Neříkal ti, proč se mnou chce mluvit?“ otočil se s otázkou ke Katce, která si zrovna zapalovala cigaretu.
„Ne, nic neříkal. Asi nějaký protikorupční zákon,“ vybouchne záhy smíchy.
„Moc vtipný,“ odsekne Jarda.
„Ježiš, tak promiň. Ráno byl v pohodě. Asi to bude něco pracovního. Co by ho jiného přes den tak naštvalo?“ přemýšlí nahlas Katka.
„Myslíš, že o nás ví?“
„A asi jak? Já mu to rozhodně neřekla a ty snad také ne, co?“ odpovídá Katka a vstane z postele. Je nahá. Jde k Jardovi a začne ho líbat. Její vnady obdivoval kdekdo, ale Jarda byl pyšný, že je zrovna s ním. Sice věděl i o několika dalších Katčiných milencích, ale neřešil to. I tak se pohyboval na tenkém ledě.
„Pojď ještě do pelíšku,“ láká Katka Jardu do postele.
„Nemůžu, jinak to nestihnu,“ obejde stojící Katku a začne se upravovat před zrcadlem.
„Zavoláš zítra? Já mám volno“ naléhá Katka a típne cigaretu do popelníku.

„Sergeji, jsi tu?“ volá Vít do haly.
„Jo!“ zazní halou a na druhém konci se objeví běžící postava. Hned na první pohled je na Sergejovi vidět, že je v posilovně více než doma. Urostlý a vysoký bývalý zápasník těžké váhy. V Praze pracuje jako mechanik, ale často si přivydělá nějakou tou bokovkou pro Víta. Jsou to dobré a nenáročné kšefty.
„Ahoj, tak můžem,“ pozdraví Sergej lámanou češtinou Víta.
„Jo, jedem. Nejsi špinavej? Posledně jsi tím šmírem zaneřádil celou sedačku,“ popichuje Vít Sergeje.
„Nejsem,“ usmívá se Sergej.

Jarda vchází do hotelu, kde mají domluvenou schůzku s Vítem. Vyjede výtahem do osmého patra. Na chodbě vyndavá z kapsy klíče od pokoje č. 321. Už od doby, co připravovali celou kampaň strany, se scházeli v č. 321. Čistá a bezpečná místnost. Žádné odposlechy, žádní nezvaní hosté. Je to lepší, než kdyby se scházeli po restauracích či kavárnách. Vít moc dobře ví, že sledování je základ dobrého byznysu. Nechce na něj ale doplatit sám, proto je tak opatrný.
„Pojď dál,“ ozve se zevnitř. Jarda otevře dveře a vejde dovnitř.
„Ahoj Radku, ty jsi tu také?“ překvapeně zdraví Jarda.
„Jo, Vít mi volal, že potřebuje něco vyřešit,“odpovídá Jardovi a pokračuje ve čtení novin. Jardu přítomnost Radka trochu uklidnila. „Asi skutečně půjde o politiku,“ říká si v duchu.

„Ahoj Víte,“ zdraví svého šéfa Radek s Jardou.
„Rychle k věci, nemám moc času,“ reaguje klasickým povýšeným způsobem Vít.
„Jardo, s okamžitou platností končíš. Zítra oznámíš do médií, že jdeš od válu. Tady máš napsanou tiskovou zprávu a rezignaci,“ podává Vít několik papírů Jardovi.
„Cože?“ koktá s údivem Jarda a bere si papíry od Víta.
„Myslíš si, Jardo, že si nechám líbit, že pícháš moji manželku?“ konfrontuje Vít přímou otázkou Jardu. Ten je v němém úžasu. Buší mu rychle srdce. Zvedne se z křesla a jde pomalu k minibaru. Nalije si whisky a povolí si kravatu. Je zkušený lobista a na podobné krizové situace je zvyklý. Vždy se ale jednalo o někoho jiného. Nyní byl v potupné pozici on. Ale i přes to všechno si začal v hlavě věci rychle srovnávat.
„Dobře, odejdu, jak říkáš,“ řekne Jarda a otočí se Vítovi.
„Udělám to, dáš mi ale alespoň dva míče, jinak budu mluvit,“ pokračuje.
„Mluvit o čem?“ odpovídá s úsměvem Vít.
„O tom, jak sleduješ politiky a jak je vydíráš. Myslíš, že o ničem nevím?“ odporuje Jarda a snaží se o přebrání kontroly nad vzniklou situací.
„Kdo si myslíš, že ti uvěří? Nic nemůžeš dokázat, budeš jen za lháře a stejně skončíš!“ dodává Vít.
„Jak chceš, já to risknu,“ stojí si za svým Jarda.
„A taky se média dozví o mně a o Katce,“ pokračuje v útoku Jarda. Vít je několik vteřin zticha. Je na něm vidět, že se snaží celou situaci zanalyzovat, co je pro a co proti.
„Dám ti milion, více ne,“ nabídne dohodu Jardovi.
„Dobře, chci to ale v hotovosti, žádný převody a účty. Dáš mi to hezky předem, jinak ti nic nepodepíšu,“ dodá.

Vít stojí opět na tom samém parkovišti, kde mu dával Radek složku o sledování Jardy. Bylo v ní všechno, kdy a kde se v minulých pěti měsících pohyboval, s kým se sešel, případně o čem se bavili. Bylo tam i o schůzkách s Katkou. Během chvíle se na parkovišti objevuje mercedes Jardy. Vít vylézá z auta a obléká si kabát.
„Máš to?“ ptá se nervně Jarda. Vít pokyne rukou na Sergeje, který zůstal v autě. Ten vyleze ven. V ruce drží kufřík. Otevře ho a vyndá obálku, která je napěchovaná penězi. Dá ji Jardovi. Ten si peníze letmo přepočte a schová do kapsy od kabátu.
„Podepsanou rezignaci,“ prolomí napjaté ticho Vít. Jarda vyndá z auta obálku a dá ji Vítovi. Ten si zkontroluje, zda je rezignace podepsaná a v pořádku. Otočí se a jde do auta.
„Sergeji, poděkuj mu, je to v pořádku,“ řekne při odchodu. Sergej se usměje a začne Jardu mlátit. V těhle věcech je Sergej odborník. Ví, kam a jak praštit. Mlátí Jardu do břicha a do ledvin. Bolestivá, ale skrytá zranění. Na rozloučenou mu několikrát silně kopne do rozkroku. Pak mu z kabátu vyndá obálku s penězi a odchází zpět do auta k Vítovi.

Podobnost s reálnými osobami a skutečnostmi je čistě náhodná.

Autor: Odporuj

„Miluško, podej mi diář, volá mi Altaj,“ volá Jarda Zveselý na svou manželku.
„Který, oranžový, nebo modrý?“ odpovídá Miluše.
„No přeci ten modrý!“ rychle odvětuje Jarda a zvedá drnčící telefon.
„Ahoj Altaji, co potřebuješ?“
„Jardo, musíš rychle ke mně, na Honzu to nakonec nehoděj, jede v tom Mirek,“ říká nervózním hlasem Altaj.
Od doby, co Altaj Zondra čelí obvinění z půlmiliardové korupce, je jeho jméno skloňováno ve všech médiích. Každý, kdo se nyní s ním objeví na tiskovce, je ihned novináři propírán, zda není nějak zapleten v nějaké té korupci. Novináři vědí co dělají. Už takhle odstranili několik politických figur, čeká se jen na tu další. Jarda se raději straní zbytečného vystavování s Altajem. Doba, kdy to bylo ku prospěchu věci, je již dávno pryč.
„Přijeď ke mně a vezmi knihu, musíme tomu trochu pomoci,“ končí hovor Altaj a pokládá telefon. Jarda jde nervózně k Miluši a bere jí modrý diář. Přesně ten měl Altaj na mysli, je v něm vše zapsáno, vše důležité, co Jardu dělá tak vlivným člověkem, byť ho veřejnost skoro nezná. Nebýt Zondry a jeho firmy PromoSro, neznal by ho asi nikdo. Jarda si do modrého diáře píše veškeré kontakty a komu byly vyplaceny různé honoráře, provize a kdo je tzv. loajální a poslušný.
„Sbal si pár věcí a odjeď na pár dní pryč. S Altajem to vypadá špatně, chce mě vidět,“ vysvětluje Jarda Miluši..
„Co my, jak to vypadá s námi?“ zeptala se Miluše.
„Nevím, ale podle mě nemáme moc času. Sovák je prej mimo, takže půjdou asi i po nás, musíš rychle pryč. Víš, co máš dělat?“ ujišťuje se při odchodu Jarda.
„Neboj, kdy se uvidíme?“
„Brzo! Přijedu za tebou, tak ahoj,“ rozloučil se Jarda a zabouchl vchodové dveře. Během cesty poslouchá v rádiu večerní zprávy. Už se do nich dostala zpráva o Sovákovi. Jarda nevěřícně kroutí hlavou a rozčilením přeladí na jinou stanici. Sovák byl jeho a Altajova výplatnice tučné odměny od státu. Byl to řadový úředník, který byl pod smlouvami mezi ním a státem podepsaný. Proč to ale celé nevyšlo není Jardovi jasné, doufá, že mu Altaj vše vysvětlí.
„Proč ho pustili?“přemýšlí Jarda nahlas.“Proč, sakra proč?“, opakuje si stále dokola.

Když se otevírají dveře bytu, stojí za nimi Altaj. Drží v ruce sklenku s alkoholem, v druhé nervně mne své brýle. Na první pohled je na něm vidět, že je situace vážná.

„Pojď dál, jsi sám?“ uvádí Altaj Jardu dovnitř svého bytu na Hradčanech.
„Jsem, co se sakra děje? V rádiu jsem už slyšel o Sovákovi,“ odpovídá Jarda a zabouchává za sebou dveře.
„Zatlačil na to Mirek, potřebují teď někoho sejmout, hoří jim už taky půda pod nohama. Prostě se rozhodli, že já půjdu první, hajzlové,“ začíná vyprávět Altaj.
„Honzu pustili. Přišli na ten účet ve Švýcarsku, kam jsem poslal ty prachy, uvěřili mu, že to byl úplatek pro něj, aby byl zticha, aby to prostě vzal na sebe. Za pět let mohl být venku a pěkně v balíku, ale on to takhle posere, hajzl poctivej,“ stěžuje si Altaj.
„To nedokážou, můžeš mít účtů kolik chceš, to buď v klidu. Mají ještě něco?“ naráží Jarda na jeho osobu.
„Je to prej v tom zákoně o nevýhodných zakázkách. Chtějí asi velikou rybu, jinak by se spokojili s Honzou. Jede v tom soudce Zlámal. Máš na něj něco?“ reaguje Altaj otázkou na Jardu a jeho diář.
„Počkej, Z,…Zlámala tu nemám, jak dlouho tam je?“ Ptá se Jarda.
„Je právě mladej, nahradil Chaloupku,“ povzdechl si Altaj.
„Jak mohl nahradit Chaloupku, to by o tom Petr nerozhodl, ne?“ odporuje Jarda.
„To nevím, s Petrem to je stejné jak s Mirkem, má jít po mně, ale má čas si hezky udělat zadní vrátka a vyjet z toho jako vítěz, vždyť ti říkám, že já jsem první, kurva!“ rozčiluje se Altaj.
Petr Sečas je nynější premiér a s Altajem jsou dobří kamarádi. Altaj mu kdysi pomohl do politiky. Jarda mu i kdysi pomáhal s kampaní. I když si Sečas myslel, že vše dělá Jarda jen pro ně, ten měl v záloze ještě druhý, oranžový trumf. Tzv. oranžový diář. O tom ale musel mlčet, Altaj o něm nevěděl. Stejně tak, jako Standa Soss nebo Jirka Mazoubek nevěděli o tom modrém. Jarda musel být nyní velmi opatrný.
„Tak mu dáme něco na účet, za chvíli vše utichne a bude to dobrý. Ať si pak sejmou Petra nebo Mirka, my budeme čistý,“ politikařil Jarda.
„Zkoušel to už Libor a Zlámal ho dal hned na vazbu,“ pokračuje Altaj.
„Musíme odtud hned pryč, víš co by nás čekalo v kriminále? Umíš si to představit? To bych nepřežil,“ vysvětluje dál Jardovi.
„Pošleš mi dvacet milionů na účet do Švýcarska, mám ještě něco v Karibiku, bude mi to na chvíli stačit. Až to tu vychladne, tak se vrátím,“ říká Altaj.
„Jakých dvacet milionů?“ ptá se nechápavě Jarda.
„Myslíš si, že těch padesát bys měl beze mě? Jsou to i moje prachy!“ odpovídá rázně Altaj.
„Své jsi už dostal, více ti nedám,“ odpověděl klidným hlasem Jarda a začal vstávat z křesla.
„Tak to teda ne, beze mě bys ty prachy neměl, slyšíš! Ty a ta tvá ženská jste je získali jen kvůli mně! Nejsem žádnej Sovák, abys mě takhle odstrčil, jasný?“ Altaj se zvedne ze svého křesla a hrozí Jardovi pěstí.
„Říkám ti, abys na to zapomněl. Nenechám se vydírat někým, jako jsi ty. Svý jsi dostal, obchod je uzavřen. Až se uklidníš, tak mi zavolej, teď jedu pryč,“ Jarda se otočil a vyrazil směrem ke vchodovým dveřím.
Altaj se však rozeběhl za ním. Cestou popadne litinovou sošku z komody a praští Jardu zezadu do hlavy. Ten se skácí na zem. Altaj si musí zadýchaný sednout. Sténající Jarda se obrací a snaží se postavit na nohy. Altaj se opět zvedá a snaží se Jardu zasáhnout několika údery pěstí, nakonec po něm hodí sošku. Jardovi se ale i přes to podaří postavit na nohy, to na něj ale už Altaj míří svou pistolí.
„Altaji, panebože, uklidni se!“
„ Můžeme se nějak dohodnout, nedělej to!“ křičí Jarda na Altaje.
„Ty nevděčnej parchatne, dal jsem ti všechno, co teď máš, jdi k čertu!“ zakřičí Altaj na Jardu a vystřelí.
Jarda se skácí mrtvý k zemi. Altaj těžce oddychuje a bere si svůj kabát. Je mu jasné, že výstřel bylo slyšet po celém domě. Bere Jardovi klíče od auta ze saka a odchází pryč z bytu.

Jarda zaparkoval své Bentley přímo před Altajovým domem. Až za druhou křižovatkou si Altaj trochu uleví, povolí si košili a začne pomalu přemýšlet co dál. Jak je nervózní a ještě v šoku z celé scény, tak projede křižovatkou na červenou. Okamžitě se za ním rozblikají majáky policejního auta. Altaj zastavuje u chodníku a stahuje okénko. V zrcátku vidí, jak k němu přicházejí dva policisté.
„Dobrý večer, pane řidiči, víte, co jste udělal za přestupek?“ začne jeden z policistů, druhý obchází auto.
„Hoši, mám hodně práce, víte přeci, kdo jsem, nějak se domluvíme, ne?“ zkouší Altaj takticky vyjednávat s policistou.
„Dýchněte na mě, pane Zondro?“ všimne si alkoholového zápachu policista a nakloní se k Altajovi. V tom uvidí na sedačce spolujezdce hozenou pistoli.

Od zatčení Altaje ve Spálené ulici uběhly bezmála tři měsíce. Je poslední stání soudu s Altajem. Soudu předsedá mladý soudce Zlámal. Kauza vraždy Jardy Zveselého a odhalení prorostlé korupce ve státní sféře přilákalo před budovu soudu tisíce lidí. Skandující dav volá „Pozabíjejte se navzájem!“, nebo „Zločinci!“. Altaj byl soudcem Zlámalem uznán vinným z vraždy a z korupce. Odsoudil ho k doživotí, bez možnosti propuštění na podmínku.

Během vyšetřování byla rozkryta korupce prorostlá hluboko do státní sféry. Altaj totiž zapomněl Jardovi vzít modrý diář, který si k němu vzal a ve kterém hledal jméno soudce Zlámala. Když policie zjistila, že Altaj nemá při zadržení hlídkou doklady od Jardova auta, začali zjišťovat majitele. Auto bylo napsáno na Miluši Zveselou, která v tu dobu byla na cestě na letiště v Praze. Před nástupem do letadla ji zastihla policie s prosbou, zda by k případu odcizení vozu nemohla podepsat výpověď. Během následujících minut bylo nalezeno tělo Jardy u Altaje v bytě a z Miluše a Altaje se stávají hlavní podezřelí. Při prohlídce osobních věcí Miluše je policií nalezen i oranžový diář.

Podobnost s reálnými osobami a skutečnostmi je čistě náhodná.

Autor: Odporuj

„Kdo to tam dal, nevíme, ale je to nechutné. Všimli si toho naši zaměstnanci, když šli ráno do práce,“ řekl iDNES.cz v bezprostřední reakci mluvčí loterijní firmy Jan Tuna.

Sazka a ČSTV následně sepsaly společné prohlášení, v kterém akci odsoudily. „Podobné činy jako dnešní vystavení oběšenců na mostu nedaleko sídla společnosti odsuzujeme a považujeme je za nechutné vyhrocování situace. Podáváme proto trestní oznámení na neznámého pachatele a věříme, že policie tento čin vyšetří,“ stojí v prohlášení.

Podle obou společností stojí za akcí buď vyšinutý jedinec, nebo skupiny, které se všemi prostředky snaží nepřátelsky převzít loterijní firmu. Neštítí se přitom ani dehonestující kampaně, která může být velmi nebezpečná, protože vyvolává hysterii.

Sazka žádá o ochranku pro Hušáka a Kořana

Sázkařská firma spolu s největším akcionářem ČSTV zároveň oznámila, že požádá o policejní ochranu lidí, kteří byli na transparentu jmenováni, tedy šéfa Sazky Aleše Hušáka a šéfa ČSTV Pavla Kořana. Hušák dokonce vypsal odměnu za informace vedoucí k dopadení pachatele či pachatelů. Kdo informaci poskytne, dostane 200 tisíc korun, a to z osobních prostředků šéfa Sazky (kdo je Aleš Hušák).

Sazka nechala oběšence sundat svou dceřinou firmou Business Centre Service, která spravuje budovu Sazky. Sundávání sportovců zachytil v devět hodin ráno fotograf iDNES.cz.

K akci se během dne přihlásil anonym, který se podepsal jako Dobrý Duch Sazky. Sport podle něj tímto způsobem symbolicky spáchal sebevraždu, protože pochopil, že spojení Aleše Hušáka, Pavla Kořana a Penty (investiční společnost je jedním ze zájemců o převzetí Sazky) se postará o jeho konec.

Poblíž viaduktu stál ráno šéf ČSTV Pavel Kořan, který nastupoval do zeleného bentley a odjel. Zeleným vozem značky Bentley se obvykle projíždí šéf Sazky Aleš Hušák.

ČSTV je největším akcionářem sázkařské firmy, patří mu 68procentní podíl, a jeho vedení v čele s Kořanem stojí pevně za Hušákem. Liší se tak od názoru některých minoritních akcionářů Sazky (Český olympijský výbor, Orel a Sdružení sportovních svazů ČR), kteří naopak požadovali Hušákovu výměnu. Kořan na dotaz iDNES.cz, komu vůz patří, odpověděl, že Sazce. „Jel jsem s ním na jednání,“ vysvětlil Kořan. Figurín si podle svých slov nevšiml.

Sazka se v polovině ledna dostala do insolvenčního řízení, do kterého ji poslal její tehdejší největší věřitel Radovan Vítek. Sazka se do problémů dostala výstavbou O2 areny, která stála 9 miliard korun. Sazka si na její výstavbu půjčila, ale nebyla schopna dluh splácet. Minulé úterý na ni soud vyhlásil úpadek.

O osudu loterijní firmy bude rozhodovat soud na základě vůle věřitelů. Vedle Penty by chtěla Sazku získat také skupina KKCG miliardáře Karla Komárka či nejbohatší Čech Petr Kellner.

Zdroj:

iDNES.cz

My, níže podepsaní občané, zástupci neparlamentních politických subjektů, zájmových, profesních a občanských iniciativ se svým podpisem připojujeme k Výzvě NEO 2011 (NE Okrádaní – neparlamentní občanská opozice).

Jsme velmi znepokojeni z toho, jakým způsobem je spravována naše země. Není nám lhostejný osud země, v níž žijeme. Vedle ekonomické krize jsme svědky i zostřující se krize politické. Zodpovědnost za dnešní stav nesou především parlamentní strany. Politika je už pouhým tvrdým byznysem a bojem o zbytky kořisti. Jsme svědky drancování veřejných zdrojů. My všichni neseme díl odpovědnosti za dnešní stav společnosti. Umožnili jsme vládnout těm, kteří upřednostňují svůj osobní prospěch. Zvolení zástupci mohou dělat pouze to, co jim dovolíme konat.

Politika dnes funguje zejména na principu vzájemných protislužeb, lobbyismu, klientelismu, různých forem korupce a propojení politiky s podnikatelskou sférou či dokonce organizovaným zločinem. A tomuto stavu říkáme dost! Pokračování dnešní mravní mizérie může vést ke katastrofálním koncům. Nechceme dopustit situaci, kdy naše děti nebudou chtít žit ve své zemi, neboť ji nebudou moci věřit. Nás domov po více než 20-ti letech svobody a demokracie nevzkvétá. Je čas na zásadní projev občanského vzdoru.

Požadavky a informace o podpisech jsou dále uvedeny na stránkách projektu.

Internetové stránky projektu:

www.neo2011.cz

Kontaktní osoby:

Petr Havlík
Jan Hnízdil

Tel.: +420 261 174 054
E-mail: kancelar@obcanecz.cz

Volební spot strany Obcane.cz s Petrem Havlíkem.

Aleš Hušák (foto: ldiovky.cz)

Sazka jen za poslední rok dluží sportovním svazům a sdružením stovky milionů. Přesto si management v čele s Alešem Hušákem udílí vysoké odměny, a to bez jakékoli kontroly. O platech manažerů nevědí podle Radiožurnálu členové dozorčí rady včetně dlouholetého šéfa Českého olympijského výboru Milana Jiráska ani akcionáři, kterým prý Sazka poskytuje minimum informací. Dlouholetý předseda dozorčí rady Jaroslav Pekař na dotaz Českého rozhlasu připustil, že informace o platech jsou pro akcionáře nedostupné. „Jaký je plat Aleše Hušáka, neumím říct. A dozorčí rada to také neví,“ uvedl. Na dotaz ČRo, kdo schvaluje plat managementu, odpověděl: „Nevím, jestli Aleš Hušák sám.“

Z důvodu neprůhlednosti a nedostupnosti informací se ČRo začal zajímat o majetkové poměry managementu společnosti. Podle katastru nemovitostí patří šéfovi Sazky Hušákovi nemovitost v Černošicích u Prahy, pozemek u Turnova a patří mu i zhruba třetinový podíl v hotelu Expo na pražském Výstavišti. Překvapivé však je, že si Hušák pořídil velké sídlo na španělském ostrově Menorca, který je oblíbenou destinací nejbohatších lidí světa – například ruského oligarchy Romana Abramoviče nebo rodiny Swarovských.

Dokument natočený ČT o mafii provázané s českou politikou. Promlouvají bývalí politici, policisté, novináři. Závěry jsou šokující- v ČR již nerozhodují politici, policisté, ani soudci.

Na Menorce, ostrově Baleár, si Hušák pořídil usedlost s tříhektarovým pozemkem v létě roku 2003. Postupně dokupoval další půdu a dnes má jeho ostrovní sídlo rozlohu téměř osmdesát hektarů. Zaplatil za něj podle ČRo přes 60 milionů korun a další miliony musel také investovat do kompletního zvelebení sídla a celkového zvelebení pozemku, včetně vyasfaltování cesty. Hušákův mluvčí Zdeněk Zikmund odmítá jakkoli činnost svého šéfa vysvětlovat. Jedná se prý o Hušákovu soukromou aktivitu, kterou nemá právo jakkoli komentovat.

Zikmund na dotaz ČT24 také odmítl, že by dozorčí rada nebo akcionáři nemohli vědět výši Hušákova platu. Plat generálního ředitele totiž schvaluje valná hromada akcionářů a podobně o platu předsedy představenstva rozhodují zase jeho členové, přičemž předseda se jednání neúčastní, aby nedocházelo ke střetu zájmů. Proto se podle Zikmunda nemohou informace o nevědomosti akcionářů a předsednictva nemohou zakládat na pravdě. Sám však plat Hušáka zveřejnit nechce, a nepředpokládá, že by se tak i kdykoli v budoucnu stalo.

Aleš Hušák si jako ředitel Sazky přijde na 15 milionů korun mzdy, dalších až 15 milionů korun si připočítá na odměnách. S odvoláním na Hušákovi blízkou osobu informoval o výši jeho příjmů server Týden.cz. Úkolem společnosti Sazka je především financování českého sportu, sportovcům však každým rokem vyplácí stále nižší finanční sumu.

Týden.cz píše, že kontroverzní manažer o svých finančních poměrech nehovoří, ani nechce. Server ale píše, že podle vlastních zjištění činí Hušákův roční příjem v zadlužené Sazce zhruba totéž, co součet příjmů všech členů české vlády, který se hýbe na 30,2 milionu korun.

Zdroj:

www.revolta.info
odporuj@email.cz

Dopis ke stažení ve formátu .doc:

Odhlášení

Na redakční mail nás naši čtenáři několiktrát na tento dokument upozornili, uvádíme proto několik jejich reakcí:

„Jak je možné, že ministr Vondra prhlásí, že smlouvu na milionovou zakázku ani neviděl, tudíž za zkorumpovanou zakázku nemůže? Je draze placený právě proto, aby hlídal státní majetek, čili pochybil on- ať už něco ukradl, nebo ne. Co týden, to další kauza a já jsem již, slušně řečeno, na tento stát tak naštvaný, že mu nechci dávat ani korunu. Stejně nejde do státní kasy a nám všem, ale jen pár lotrům. Dopis jsem proto poslal na uvedené adresy a doufám, že podobných se tam sejde pěkná kupa!“

„Vládne nám stále stejná sorta zlodějů již dvacet let. Před tím, než se všichni nas….me a vyjdeme do ulic s klackama, posílám dopis na Hrad i do Vlády. Přeci jen, gentleman svého protivníka vždy upozorní dopředu.“

„Dopis jsem odeslala na uvedené adresy. Do této doby jsem nikdy nic moc proti švindel-politice nedělala, ale pohár se plní rychlostí blesků. Nejen odporovat, ale hlavně konat!

odporuj@email.cz

„Názor, že zvýšení DPH je nutné pro penzijní reformu, se stále více jeví jako podvod. Zdražení po zvýšení DPH z 10 na 20% je sud se střelným prachem a jiskra k vyvolání všelidového odporu a nepokojů si uvědomuje i V. Klaus, který se dostal na výsluní díky nepokojům v listopadu 1989 a mohl by letos dopadnou jako Gustav Husák v roce 1989. Kritizuje licoměrně vládu, že to dostatečně nám občanům nevysvětluje. Přitom dobře ví , že občané už těm koaličním žvástům nevěří. Svůj názor projevují i pravicový ekonomové, které nelze podezírat, že pracují pro Lidový Dům ČSSD.“ (čtenář odporuj.org)

Zdroj:

odporuj@email.cz