Níže uveřejňujeme rekonstrukci případu korupční kauzy, do níž byla zapletena firma PromoSro. Pojednání je výsledkem časové rekonstrukce případu až do uvěznění hlavního aktéra kauzy.
„Miluško, podej mi diář, volá mi Altaj,“ volá Jarda Zveselý na svou manželku.
„Který, oranžový, nebo modrý?“ odpovídá Miluše.
„No přeci ten modrý!“ rychle odvětuje Jarda a zvedá drnčící telefon.
„Ahoj Altaji, co potřebuješ?“
„Jardo, musíš rychle ke mně, na Honzu to nakonec nehoděj, jede v tom Mirek,“ říká nervózním hlasem Altaj.
Od doby, co Altaj Zondra čelí obvinění z půlmiliardové korupce, je jeho jméno skloňováno ve všech médiích. Každý, kdo se nyní s ním objeví na tiskovce, je ihned novináři propírán, zda není nějak zapleten v nějaké té korupci. Novináři vědí co dělají. Už takhle odstranili několik politických figur, čeká se jen na tu další. Jarda se raději straní zbytečného vystavování s Altajem. Doba, kdy to bylo ku prospěchu věci, je již dávno pryč.
„Přijeď ke mně a vezmi knihu, musíme tomu trochu pomoci,“ končí hovor Altaj a pokládá telefon. Jarda jde nervózně k Miluši a bere jí modrý diář. Přesně ten měl Altaj na mysli, je v něm vše zapsáno, vše důležité, co Jardu dělá tak vlivným člověkem, byť ho veřejnost skoro nezná. Nebýt Zondry a jeho firmy PromoSro, neznal by ho asi nikdo. Jarda si do modrého diáře píše veškeré kontakty a komu byly vyplaceny různé honoráře, provize a kdo je tzv. loajální a poslušný.
„Sbal si pár věcí a odjeď na pár dní pryč. S Altajem to vypadá špatně, chce mě vidět,“ vysvětluje Jarda Miluši..
„Co my, jak to vypadá s námi?“ zeptala se Miluše.
„Nevím, ale podle mě nemáme moc času. Sovák je prej mimo, takže půjdou asi i po nás, musíš rychle pryč. Víš, co máš dělat?“ ujišťuje se při odchodu Jarda.
„Neboj, kdy se uvidíme?“
„Brzo! Přijedu za tebou, tak ahoj,“ rozloučil se Jarda a zabouchl vchodové dveře. Během cesty poslouchá v rádiu večerní zprávy. Už se do nich dostala zpráva o Sovákovi. Jarda nevěřícně kroutí hlavou a rozčilením přeladí na jinou stanici. Sovák byl jeho a Altajova výplatnice tučné odměny od státu. Byl to řadový úředník, který byl pod smlouvami mezi ním a státem podepsaný. Proč to ale celé nevyšlo není Jardovi jasné, doufá, že mu Altaj vše vysvětlí.
„Proč ho pustili?“přemýšlí Jarda nahlas.“Proč, sakra proč?“, opakuje si stále dokola.
Když se otevírají dveře bytu, stojí za nimi Altaj. Drží v ruce sklenku s alkoholem, v druhé nervně mne své brýle. Na první pohled je na něm vidět, že je situace vážná.
„Pojď dál, jsi sám?“ uvádí Altaj Jardu dovnitř svého bytu na Hradčanech.
„Jsem, co se sakra děje? V rádiu jsem už slyšel o Sovákovi,“ odpovídá Jarda a zabouchává za sebou dveře.
„Zatlačil na to Mirek, potřebují teď někoho sejmout, hoří jim už taky půda pod nohama. Prostě se rozhodli, že já půjdu první, hajzlové,“ začíná vyprávět Altaj.
„Honzu pustili. Přišli na ten účet ve Švýcarsku, kam jsem poslal ty prachy, uvěřili mu, že to byl úplatek pro něj, aby byl zticha, aby to prostě vzal na sebe. Za pět let mohl být venku a pěkně v balíku, ale on to takhle posere, hajzl poctivej,“ stěžuje si Altaj.
„To nedokážou, můžeš mít účtů kolik chceš, to buď v klidu. Mají ještě něco?“ naráží Jarda na jeho osobu.
„Je to prej v tom zákoně o nevýhodných zakázkách. Chtějí asi velikou rybu, jinak by se spokojili s Honzou. Jede v tom soudce Zlámal. Máš na něj něco?“ reaguje Altaj otázkou na Jardu a jeho diář.
„Počkej, Z,…Zlámala tu nemám, jak dlouho tam je?“ Ptá se Jarda.
„Je právě mladej, nahradil Chaloupku,“ povzdechl si Altaj.
„Jak mohl nahradit Chaloupku, to by o tom Petr nerozhodl, ne?“ odporuje Jarda.
„To nevím, s Petrem to je stejné jak s Mirkem, má jít po mně, ale má čas si hezky udělat zadní vrátka a vyjet z toho jako vítěz, vždyť ti říkám, že já jsem první, kurva!“ rozčiluje se Altaj.
Petr Sečas je nynější premiér a s Altajem jsou dobří kamarádi. Altaj mu kdysi pomohl do politiky. Jarda mu i kdysi pomáhal s kampaní. I když si Sečas myslel, že vše dělá Jarda jen pro ně, ten měl v záloze ještě druhý, oranžový trumf. Tzv. oranžový diář. O tom ale musel mlčet, Altaj o něm nevěděl. Stejně tak, jako Standa Soss nebo Jirka Mazoubek nevěděli o tom modrém. Jarda musel být nyní velmi opatrný.
„Tak mu dáme něco na účet, za chvíli vše utichne a bude to dobrý. Ať si pak sejmou Petra nebo Mirka, my budeme čistý,“ politikařil Jarda.
„Zkoušel to už Libor a Zlámal ho dal hned na vazbu,“ pokračuje Altaj.
„Musíme odtud hned pryč, víš co by nás čekalo v kriminále? Umíš si to představit? To bych nepřežil,“ vysvětluje dál Jardovi.
„Pošleš mi dvacet milionů na účet do Švýcarska, mám ještě něco v Karibiku, bude mi to na chvíli stačit. Až to tu vychladne, tak se vrátím,“ říká Altaj.
„Jakých dvacet milionů?“ ptá se nechápavě Jarda.
„Myslíš si, že těch padesát bys měl beze mě? Jsou to i moje prachy!“ odpovídá rázně Altaj.
„Své jsi už dostal, více ti nedám,“ odpověděl klidným hlasem Jarda a začal vstávat z křesla.
„Tak to teda ne, beze mě bys ty prachy neměl, slyšíš! Ty a ta tvá ženská jste je získali jen kvůli mně! Nejsem žádnej Sovák, abys mě takhle odstrčil, jasný?“ Altaj se zvedne ze svého křesla a hrozí Jardovi pěstí.
„Říkám ti, abys na to zapomněl. Nenechám se vydírat někým, jako jsi ty. Svý jsi dostal, obchod je uzavřen. Až se uklidníš, tak mi zavolej, teď jedu pryč,“ Jarda se otočil a vyrazil směrem ke vchodovým dveřím.
Altaj se však rozeběhl za ním. Cestou popadne litinovou sošku z komody a praští Jardu zezadu do hlavy. Ten se skácí na zem. Altaj si musí zadýchaný sednout. Sténající Jarda se obrací a snaží se postavit na nohy. Altaj se opět zvedá a snaží se Jardu zasáhnout několika údery pěstí, nakonec po něm hodí sošku. Jardovi se ale i přes to podaří postavit na nohy, to na něj ale už Altaj míří svou pistolí.
„Altaji, panebože, uklidni se!“
„ Můžeme se nějak dohodnout, nedělej to!“ křičí Jarda na Altaje.
„Ty nevděčnej parchatne, dal jsem ti všechno, co teď máš, jdi k čertu!“ zakřičí Altaj na Jardu a vystřelí.
Jarda se skácí mrtvý k zemi. Altaj těžce oddychuje a bere si svůj kabát. Je mu jasné, že výstřel bylo slyšet po celém domě. Bere Jardovi klíče od auta ze saka a odchází pryč z bytu.
Jarda zaparkoval své Bentley přímo před Altajovým domem. Až za druhou křižovatkou si Altaj trochu uleví, povolí si košili a začne pomalu přemýšlet co dál. Jak je nervózní a ještě v šoku z celé scény, tak projede křižovatkou na červenou. Okamžitě se za ním rozblikají majáky policejního auta. Altaj zastavuje u chodníku a stahuje okénko. V zrcátku vidí, jak k němu přicházejí dva policisté.
„Dobrý večer, pane řidiči, víte, co jste udělal za přestupek?“ začne jeden z policistů, druhý obchází auto.
„Hoši, mám hodně práce, víte přeci, kdo jsem, nějak se domluvíme, ne?“ zkouší Altaj takticky vyjednávat s policistou.
„Dýchněte na mě, pane Zondro?“ všimne si alkoholového zápachu policista a nakloní se k Altajovi. V tom uvidí na sedačce spolujezdce hozenou pistoli.
Od zatčení Altaje ve Spálené ulici uběhly bezmála tři měsíce. Je poslední stání soudu s Altajem. Soudu předsedá mladý soudce Zlámal. Kauza vraždy Jardy Zveselého a odhalení prorostlé korupce ve státní sféře přilákalo před budovu soudu tisíce lidí. Skandující dav volá „Pozabíjejte se navzájem!“, nebo „Zločinci!“. Altaj byl soudcem Zlámalem uznán vinným z vraždy a z korupce. Odsoudil ho k doživotí, bez možnosti propuštění na podmínku.
Během vyšetřování byla rozkryta korupce prorostlá hluboko do státní sféry. Altaj totiž zapomněl Jardovi vzít modrý diář, který si k němu vzal a ve kterém hledal jméno soudce Zlámala. Když policie zjistila, že Altaj nemá při zadržení hlídkou doklady od Jardova auta, začali zjišťovat majitele. Auto bylo napsáno na Miluši Zveselou, která v tu dobu byla na cestě na letiště v Praze. Před nástupem do letadla ji zastihla policie s prosbou, zda by k případu odcizení vozu nemohla podepsat výpověď. Během následujících minut bylo nalezeno tělo Jardy u Altaje v bytě a z Miluše a Altaje se stávají hlavní podezřelí. Při prohlídce osobních věcí Miluše je policií nalezen i oranžový diář.
Podobnost s reálnými osobami a skutečnostmi je čistě náhodná.
Autor: Odporuj
